Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy ho paralyzoval strach. Ať už to byla obava z neznámého, nejistota z budoucnosti nebo nepříjemná vzpomínka, která nás pronásleduje. Strach je fascinující emoce – na jednu stranu nás chrání před nebezpečím, na druhou stranu nás ale může omezovat a bránit nám v tom, abychom šli dál.
Jako děti jsme se se strachem potýkali denně. Učili jsme se, jak mu čelit, jak se s ním vypořádat. Strach se objevil, když jsme se báli říct něco před třídou, když jsme zkoumali nové prostředí, když jsme se učili jezdit na kole nebo když jsme stáli před prvním velkým rozhodnutím. Jenže jak rosteme, některé strachy se promění. Už nejde jen o to, jak slezeme ze stromu, ale třeba o to, jak se postavíme před kolegy a obhájíme svůj názor. Jak zvládneme pracovní pohovor. Jak překonáme obavy z nových výzev.
Zamysleli jste se někdy nad tím, co vám váš strach říká? Strach není jen nepřítel. Je to signál. Ukazuje nám, kde máme slabiny, kde se cítíme nejistí a co je pro nás důležité. A někdy nám pomáhá se posunout, pokud se ho naučíme správně chápat.
Byla to doba, kdy ještě neexistovaly nízkonákladové společnosti a létání bylo zážitkem samo o sobě. Měla jsem pár nepříjemných zkušeností, ale jedna z nich mě poznamenala.
Byla jsem v Londýně na letišti, kde kvůli špatnému počasí rušili jeden let za druhým. Panoval chaos, stres, nervozita. Po deseti hodinách čekání oznámili, že můj let do Prahy je připraven ke startu. Let probíhal s ohledem na okolnosti normálně, dokud jsme se nepřiblížili k přistání. Počasí bylo extrémně špatné a s letadlem to dost házelo. Pilot se při pokusu o přistání rozhodl v poslední chvíli opět vzlétnout. Podruhé se o to pokusil znovu, a opět se rozhodl vzlétnout a nepřistát.
Cítila jsem obrovský strach. V hlavě mi běžely myšlenky: To nedáme. Tady umřeme. Na třetí pokus pilot konečně úspěšně přistál. V letadle se rozplakalo mnoho lidí – tentokrát ne ze strachu, ale ze štěstí. Nemohla jsem vstát ze sedadla. Ze strachu mi tak ztuhly nohy, že mi chvíli trvalo, než jsem se vůbec mohla postavit.
Tento zážitek ve mně zanechal hlubokou stopu. Létání se pro mě stalo obrovským stresem. Před každou cestou jsem musela několikrát na toaletu, srdce mi bušilo, cítila jsem nevolnost. Absolvovala jsem dokonce i kurz „Strach z létání“, který provozovala ČSA. Bylo fascinující poznat lidi s podobnými obavami a slyšet jejich příběhy. Kurz měl za cíl nám racionálně vysvětlit, proč je létání bezpečné. Dokonce jsme druhý den letěli do Amsterdamu a zpět, viděli zákulisí letecké posádky a dozvěděli se o všem, co se při letu děje.
A přesto to nepomohlo. Pořád jsem se sebou pracovala na racionální úrovni, vše si vysvětlovala a na této úrovni vše chápala…. ale přesto.
Tchán mi položil při jednom zpátečním letu do Prahy jednoduchou otázku: „Proč létáš, když u toho tak trpíš?“ Moje odpověď byla jasná: „Protože se nechci omezovat tímto strachem.“
Musela jsem jít hlouběji a pochopit podstatu svého strachu. Uvědomila jsem si, že největším problémem pro mě nebylo samotné létání, ale ztráta kontroly. Nebyla jsem schopná ovlivnit, co se stane. Nemohla jsem mít věci pod kontrolou. A právě to mi dělalo největší problém.
Co když strach není nepřítel, ale učitel?
V životě je mnoho situací, které nemůžeme ovlivnit. Ale můžeme ovlivnit svůj přístup k nim.
- Když pochopíme svůj strach, přestaneme se mu poddávat.
- Když si uvědomíme, co za našimi obavami stojí, můžeme s tím pracovat.
- Když přijmeme, že některé věci prostě neovlivníme, můžeme se od nich osvobodit.
Důležité není strach nemít, ale pochopit ho a pracovat s ním.
A co mi pomohlo překonat strach?
- Sebepoznání – Pochopit, co je skutečným jádrem mého strachu.
- Racionalizace – Uvědomit si, co mohu ovlivnit a co už ne.
- Omezení strachu – Nechci, aby mě strach omezoval a rozhodoval za mě.
- Práce na sobě – Přijetí toho, že každý strach potřebuje svůj čas k překonání.
Když se na svůj strach podívám zpětně, vidím, že mě hodně naučil. Naučil mě hledat řešení, přijmout nejistotu a zároveň se nevzdávat.
Co mi tato zkušenost ukázala?
Strach není něco, co by nás mělo zastavit. Strach nám ukazuje, kde je naše hranice, kde se cítíme nejistí, kde máme prostor pro růst. Pokud se na něj podíváme jako na něco, co nám může pomoci pochopit sebe samé, dostaneme do rukou silný nástroj.
Strach není slabost. Slabostí je nechat se jím ovládat.
A co vy? Jaký strach jste museli překonat? Jaké situace vás přiměly růst?