Když strach drží věci na místě

Strach většinou neblokuje člověka ve chvíli, kdy se něco děje. Blokuje ho ve chvíli, kdy by se mělo něco změnit. Změna práce. Rozhovor, který je potřeba vést. Odchod ze vztahu. Rozhodnutí, které nemá jistotu výsledku. V těchto situacích se strach neobjevuje jako panika. Spíš jako zadržení pohybu. Ještě počkám. Teď není vhodná doba. Možná to není tak vážné. A člověk zůstává tam, kde je.

Strach není vždy o tom, čeho se zdánlivě bojíme

Na povrchu to může vypadat jako strach z konkrétní situace. Ve skutečnosti bývá pod ním něco jiného.

• Ztráta kontroly.
• Nejistota.
• Důsledky rozhodnutí.
• Pocit, že nebude cesty zpět.

Proto samotné racionální vysvětlení často nepomůže. Člověk ví, že by mohl udělat krok, ale neudělá ho. Ne proto, že by nechápal, ale protože změna naruší stabilitu, na kterou je zvyklý.

Co strach ve skutečnosti dělá

Strach často udržuje status quo. Ne proto, že by situace byla dobrá, ale proto, že je známá. Známé napětí bývá snesitelnější než neznámý prostor po změně a tak se člověk pohybuje v kruhu:

uvědomění → zvažování → odklad → návrat k tomu, co je

Navenek to může vypadat jako nerozhodnost. Ve skutečnosti jde o snahu udržet pocit kontroly.

Kdy se začíná objevovat pohyb

Ne ve chvíli, kdy strach zmizí, ale ve chvíli, kdy přestane být hlavním orientačním bodem. Když se pozornost přesune z otázky Co když to nezvládnu? na otázku Co se stane, když zůstanu? Tím se perspektiva začne měnit. Strach nezmizí, ale přestane být jediným faktorem.

Strach jako informace, ne pokyn

Strach sám o sobě neříká, co dělat. Ukazuje, kde je nejistota. Kde je ztráta kontroly. Kde je vysoký dopad. Pokud se s ním pracuje jen tak, že se má překonat, většinou se vrací. Pokud se bere jako informace o tom, co je ve hře, začne být čitelnější. A v tu chvíli může vzniknout prostor pro rozhodnutí, které není reakcí na paniku ani na tlak, ale na realitu situace.