Sedím v kavárně, naproti mně člověk, se kterým jsem se rozhodla strávit svůj čas. Příjemné prostředí, dobrá káva – ideální podmínky pro hlubší rozhovor.
Ale něco je špatně. Dotyčný neustále kouká na svůj telefon během našeho rozhovoru.
Občas přikývne, občas řekne „hmm“, ale jeho prsty sviští po displeji Instagramu. Já mluvím, ale mám pocit, že moje slova padají do prázdna.
Když vyjádříš svůj pocit, ale dostaneš jen obrannou reakci
Řeknu nahlas, co cítím:
„Je mi to nepříjemné, že jsi na mobilu během našeho rozhovoru. Mám pocit, že mě neposloucháš.“
Odpověď?
„Ale já tě poslouchám! Já zvládám dělat víc věcí najednou.“
A tady se to láme. Tady se ukazuje rozdíl v hodnotách a přístupu ke komunikaci. Když mluvíš o sobě, ale druhý mluví o sobě
Já jsem řekla, jak se cítím:
„Je mi to nepříjemné.“
Odpověď, která respektuje můj pocit, by mohla být:
„Aha, to mě mrzí, nechci, aby ses cítila nepříjemně. Telefon odložím.“
Místo toho ale slyším:
„Ale já tě poslouchám, já to zvládám.“
Kde je problém? Druhý člověk nereaguje na můj pocit, ale na sebe. Namísto uznání mého pocitu obhajuje svůj pohled. A tím náš rozhovor ztrácí skutečné spojení.
Když někdo „kvůli tobě“ něco udělá, ale nepochopí, proč:
Nakonec řeknu:
„Nepochybuji o tom, že zvládáš víc věcí najednou, ale mně je to nepříjemné.“
Odpověď?
„Tak já to kvůli tobě odložím.“
Co slyší moje uši?
„Dělám to jen proto, že to po mně chceš, ne proto, že bych to chápal/a.“
„Dělám ti laskavost, ale nechápu, proč by to mělo být důležité.“
„Odložím telefon, ale stále si myslím, že je to zbytečné.“
A tady se dostáváme k jádru věci – hodnoty. Jaké hodnoty ukazuje tato situace?
Respekt – vnímání pocitů druhého, nejen svých vlastních.
Přítomnost – skutečné spojení v rozhovoru, nejen mechanické reakce.
Otevřenost k pochopení – schopnost nejen slyšet, ale i vnímat druhého.
A když se tyto hodnoty neshodují, může být takový rozhovor vůbec příjemný?
Jak se k tomu postavit?
1. Říct, co cítíš – ale nečekat změnu od druhého
„Je mi to nepříjemné.“
Reakce druhého ukáže, zda sdílíte podobné hodnoty.
2. Položit přímou otázku
„Je pro tebe důležitější Instagram nebo náš rozhovor?“
Odpověď ti napoví, kde jsi na jeho žebříčku priorit.
3️. Nezůstávat tam, kde není prostor pro skutečné spojení
Někdy je řešení jednodušší, než se zdá – prostě se s takovými lidmi nestýkat.
Závěrem: Může být rozhovor s takovým člověkem pozitivní?
Může… pokud ti nevadí, že jsi v něm na druhé koleji.
Ale pokud chceš být slyšena a cítěna, asi ne.
Nejde o dokonalost, ale o ochotu vnímat a respektovat druhého. A to je něco, co si z Instagramu nestáhneš.
Co si o tom myslíš ty? Stalo se ti někdy něco podobného? Jak bys reagoval/a?